1144 - 1782  

Klášter sester premonstrátek v Doksanech nedaleko Roudnice nad Labem vznikl pravděpodobně současně se Strahovem roku 1143 nebo 1144 jako zbožné dílo Vladislava II. a jeho manželky Gertrudy, která zde také nalezla místo svého posledního odpočinku. Sotva si dnes uvědomíme, že to byl druhý ženský klášter založený v našich zemích. První premonstrátky přišly z porýnského Dűnnwaldu. Doksany se těšily přízni vládnoucích Přemyslovců nejen po hmotné stránce, což dokazuje mimo jiné to, že sestrám byly svěřovány na vychování královské dcery včetně (pozdější svaté) Anežky České. Klášter sdílel osudy své země, jejíž pohromy byly i pohromami kláštera, a rozkvět pochopitelně nacházel odraz i v rozkvětu kláštera. Za husitských válek musely sestry Doksany opustit, ale po asi pětiletém exilu se vrátily. Když za Třicetileté války získal strahovský opat Questenberk v Magdeburku ostatky svatého Norberta, byly přivezeny na podzim roku 1626 nejprve do Doksan a odtud v květnu následujícího roku 1627 na Strahov, kde jsou uloženy dodnes. Doksanští probošti získali roku 1628 (?) právo infule a roku 1738 byli povýšeni k důstojnosti opatské. Roku 1782 byl kvetoucí klášter s 49 sestrami císařem Josefem II. zrušen. Klášter nejprve sloužil jako kasárna, později přešel do šlechtických rukou. V době totality patřil celý areál státu, v části kláštera byl státní statek. Doksanský klášter kdysi, v roce 1162, vdechnul život klášteru sester na krakovském předměstí Zwierzyniec a právě odtud byl roku 1998 zásluhou polských sester obnoven život kontemplativních premonstrátek v Doksanech jako na jediném místě u nás.